Vrcholy Velkého a Malého Blaníku (638 m n. m. a 580 m n. m.) jsou dominantou centrální části regionu Podblanicka jižně od Vlašimi. Tvoří krátký hřeben ze severovýchodu na jihozápad.
Z geologického hlediska je Velký a Malý Blaník součástí regionálně geologické jednotky moldanubika. Základními horninami jsou zde různé typy metamorfitů, především biotitické a sillimanit-biotitické pararuly a petrograficky pestré vložkové horniny.
Oba vrcholy Blaníků jsou tvořeny deskovitým tělesem muskovit-turmalinických ortorul. Jsou to světle šedé, středně až drobnozrnné horniny, často s planární stavbou. Nápadné jsou černé krystaly turmalínu a drobná zrnka granátů. Hlavními minerály jsou křemen, K-živec a albit. Ortoruly Blaníků vznikly deformací a rekrystalizací těles starých granitů stáří přibližně 520 milionů let.
Těleso ortorul Blaníků je omezeno systémem zlomů ssv. – jjz. směru, které tvoří východní okraj dalšího významného geomorfologického fenoménu Podblanicka – „Blanické brázdy“. Jde o nápadnou terénní sníženinu sledovatelnou od Mladé Vožice údolím řeky Blanice přes Louňovice pod Blaníkem, Vlašim a dále až do oblasti Českého Brodu. Zajímavostí jsou zde relikty původně rozsáhlé permokarbonské výplně, tvořené načervenalými slepenci, pískovci a drobnými výskyty slojek černého uhlí. Černé uhlí bylo v minulosti těženo jihozápadně od Vlašimi u obce Chobot.
Současný krajinný ráz Velkého a Malého Blaníku - výrazná elevace v podobě krátkého hřebenu, je výsledkem dlouhodobé denudace celé oblasti Podblanicka a opakovaných pohybů na zlomech omezujících z východu Blanickou brázdu. Při denudaci byly rychleji sneseny okolní méně odolné pararuly. Ortoruly obou Blaníků, jako horniny odolnější vůči erozi, postupně vytvářely pozitivní geomorfologické tvary. Pozitivní reliéf Blaníků byl ještě zvýrazněn poklesovými pohyby na ssv. – jjz. zlomech východního okraje Blanické brázdy, která byla navíc prohlubována tokem řeky Blanice.
Skalní útvary tvořené ortorulami v okolí vrcholů Velkého a Malého Blaníku jsou výsledkem mrazového zvětrávání v dobách ledových. Odborně se nazývají mrazovými sruby, kde docházelo k odlamování jednotlivých bloků a jejich následnému pohybu po svahu, za vzniku blokových proudů.